Před nějakým časem jsem našla na Pinterestu krásnou fotku náhrdelníku, který se mi velmi líbil. Poslala jsem ho dceři "jen tak" na "kouknutí". Netušila jsem, že by se jí zrovna takový líbil. Poprosila mě, jestli bych jí ho ušila. To byla pro mě veliká výzva, protože ačkoliv se věnuji korálkování víc jak deset let, takový náročný šperk jsem ještě nešila. Napsala jsem tedy té dívčině, která jej sdílela, jestli by byla tak hodná a prodala mi návod. Dlouho se neozývala, proto jsem napsala ještě jedné holčině, která dělala podobné šperky. Zhruba po dvou dnech mi přišla odpověd od obou. Jedna mi napsala, že šperky šije z hlavy bez návodu a ta druhá mi napsala, že je to dědictví předků. A nabídly mi ho ke koupi za 330 dolarů. No co s tím tedy. Přiznám se, že jsem 14 dnů seděla na Pinterestu a hledala a hledala. Všude jen obrázky, ale návod jsem prostě nenašla. Koupila jsem si proto čtverečkovaný papír a začala si malovat. Na tom jsem strávila další týden. Když jsem byla s návrhem spokojená, vzala jsem pastelky a začala ta kolečka vybarvovat. To už netrvalo tak dlouho, já si připravila korálky a začala jsem šít. A teď trochu statistiky: Pracovala jsem na něm denně zhruba 7 hodin. Po osmi dnech mi od jehly odpadnul hotový náhrdelník. Váží 286 g, použito bylo víc jak 26 tisíc korálků a 90 metrů rybářské šňůry (používam ji proto, že je pevná a sama od sebe se nepřetrhne). Ještě jsem k tomu ušila náramek a pořádné visací náušnice. Dcera byla nadšená, docela ji to i dojmulo.